Hovnivál

Když se koukneš do světa .
Najde se jedna podoba.
Podoba, vývoje, života, zrození.
Plácne ti přes ksicht přirození.

Jmenuje se hovnivál, 
ten se lidem podobá.
Jako  mladý, za cílem kráčí.
Jenže se to často nabalí, 
na konec se vlna splašek vyvalí.
Nová generace přenáší.

Vyrazíš, hovna se lepí, 
celou rodinu do nich zabalíš.
Manželku, manžela a děti se v nich narodí.
I když skapeš, odkaz nesmažeš.
Hovna se dál nesou a tak život pokračuje.

Lidi jako zvířata, dělají věci do kola.
Pořád stejně špatně, historii zapomenou.
A za to si zkázu přivedou, 
dokud však svojí kouli maj, 
cestu svoji znaj.

Proč něco dělat že..

Sama tomu nevěří

P1: Nostalgie mrcha je.
Všechny krásy minulé.
Není to co bývalo.
Zážitek mi nedalo.
Ptám se teď.
Ptám se pořádně.
Zažiji to znova ?
Neskončím jak opuštěná vdova?

P1: Nostalgie mrcha je.
Přivede tě zpět.
Skvělá vlastnost vzpomínání.
Většinou to za nic stojí.
Ptám se ještě jednou.
Jako řádný otrava.
Potkám štěstí znova ?
Zatáhla se za mnou clona ?

P2: Chuděro, chuděrovatej !
Jen mi tady nezoufej.
Co se stalo, stalo se.
Tak nedělej, usměj se !
Vyklop to na mě jak do pračky.
Vyperu ti všechny sra-.

P1: Nechte si to babčo !
 Co vy víte o lásce !?
Sama mi tu huhňáte.
Ani manžela nemáte..

P2: (haha) Vždy to byl spratek, hrůza nás všech matek.

P1: Tak hele-.

P2: Hele, hele nech babku taky mluvit !
Zaručuji, nebudu tě nudit.
Třeba tě zaskočí, 
nemám v lásce jen své bačkory.

P2: Byly doby, byly časy,
kdy mým zítřkům vlály vlasy.
Zažila jsem mnoho věcí, 
tvůj život na nich přeci stojí..

P1: Skvělý, otec ti to zkazil ?
Život ti vzal a Ferda taky ?

P2: Mlč holomku ! 
Proto jsem si našla bokovku.
Poslouchat pořád jednu písničku ?
Deska se ošoupe, 
Nikdy už nezahraje.
Ať děláš co chceš, 
ve finále všechno zanikne !

P1: tss...

P2: Ale kolik se toho mezi tím stihne..
Můžeš poslouchat pořád ve stejném křesle.
Nebo si procházku dát, 
uším malbou krajiny budoucnost přát.

P2: Cos zažil, opatruj.
Jak trofeje vystavuj. 
Nikdy však nebuď minulosti vězeň.
Všechny ty hlouposti metlou vyžeň.
Vydej se s hlavou vstyčenou v před.
Dokud zdraví dovolí, raději hned !

P1: Díky.. babičko.

Ztráta

Rok je zase pryč.
Neumím zhola nic.
Další čas jsem promrhal.
Vůbec jsem nevydělal. 
Samou bolest prodělal.
V suťi sny a naděje leží.
Teď zvedám prsty stěží.

Radost hledám, zbytečná snaha.
"Dej si malé cíle k velkému obrazu."
Chyby ber jako výstrahu, makej do soumraku."
Kdo to má vážně brát ?
Nic se s toho nemůže stát.

Zdají se mi noční můry, v realitě jsou větší stvůry.
Lidi co svým časem mrhají, lidi jako já.
Svojí maskou tě vysají, prázdné tělo zahodí.
Zase k dalším dveřím dál, i tobě se to může stát.

Přeháním

Až své démony vyženeš, šťastný budeš určitě !
Poddej hlavu víře kacíři dnes, najdeš vysněný klid hned !

Ó můj bože jak jednoduché, jistě pane, půjdu teď !
Setřesu vše "špatné ", věřím jen v "dobré".
Nad životem otázku nikdy nevznesu.
Na vlně demence se mile rád povezu.

Ježíši beru slova nadarmo !
Co teď si počnu  ?
Klid mé dítě, hlavu vzhůru.
Dnes vše zvládne božský trik !
S odpustkem přísahej na kříž.
Vymaníš se z lidských chyb.

Pane knězí, vy jste dobrák !
Že mi drobák zpraví život věčný ?
Budu vám vždy vděčný.jcenn

Hodí se to

Ve stínu lampy rezavé.
Mizí pěna překrásně.
Mizí jak minuty, minuty života.
Který byl jedna velká potopa.

Radši než psát memoár.
Vyleju se jak dán.
Přihraj mi tu mičudu.
Hraju podle pravidel, slibuju.

Slyším ty pindy odevšad.
Že svůj styl mám předělat.
Co kdyby jste se staraly.
O své hloupé problémy.
Dělat mi ze dne rozbor obludy.
To jste se zas přemohly...

Mladík šťastný, na pohled pravdy jest.
V nitru rozjetý kolotoč křivdy jen.
Aby jste se nedivili,
když vyjde pravda ven.
Jak jste mi to ublížili,
beru si to vše.
Vše a mnohem více.

Už se těš, až přijdeš o svou nejcennější věc...

Ten pocit, nebe padá.
Každé slovo, plamen zvedá.
Pálí, tak moc pálí.
Jednou se však zchladí.
Nikdy ale nepřestane, září vždycky jasně.
Jen tělem studeným, řeka plamen uhasí.
Někdy to však nepomůže.
S mladou krví bolest káže.
Jako nemoc, dveře otevře.
K místům nechtěným přiváže.
Ten můj řetěz smyšlený.
Zaměstnal by mě na věky.
Přeci  bylo napsáno.
Slova činy nesmažou.
Otevřou se staré rány.
S mohutností rezavé brány.
Řeknu vám, ty teda vržou !
Až se mi mindráky třesou.
Osobnost zbytečná, času dostat neměla.
Nikoho by k bolesti nepřiměla.
Tenhle hlas, pořád v hlavě mám.
Dobrou radu, možná ještě dám.

Nech mě uhasnout, co asi tak znám ?
Jeden život ? Nezvládám !
Za chytrého se vydávám .
Na mysl svou, stopku přilep.
Mimo můj svět, teď prosím vyjeď.

Jsem hovno pod tvou botou.
Pořád mě tam máš.
Energii nevydáš.
Tak se pořád válím dál.
Jsem hovno pod tvou botou.
Jen smradlavá clona. 
Čistírnu nehledáš. 
Všechno mi pak vyčítáš. 

Do bláta i do louže, to mě vůbec nekouše. 
Proč by mělo ? Jsem to já.
Jó ten zbytečný pán. 
Štěstí nepoznám, protože jsem připoután. 
Klíč jsem spolknul já, když jsem lásku citoval.
No to jsem to podělal. 
Text bych mohl předělat, odborníka ze sebe udělat. 
Pravda je však taková, jsem kreatura zbytečná. 

Jsem hovno pod tvou botou. 
Udělal jsem vše. 
Tenhle příběh znám. 
Recenzi však odmítám. 

Ať už je to překvapení, možná to tak vždycky není. 
Když si vybrat nemůžeš, starou ránu otevřeš. 
O bolesti vypravíš, lidskost má se odnáší. 
Jak to snášet mám ? 
Bez tebe budu sám. 

Jsem hovno pod tvou botou. 
Mám na sebe pořád vztek. 
Nic dobrého nepředám. 
Pořád si vše namlouvám. 
Jsem hovno pod tvou botou. 
A to bude asi vše. 
Vždycky se ti ozvu já. 
Kdo by se mnou zabýval.