Sama tomu nevěří

P1: Nostalgie mrcha je.
Všechny krásy minulé.
Není to co bývalo.
Zážitek mi nedalo.
Ptám se teď.
Ptám se pořádně.
Zažiji to znova ?
Neskončím jak opuštěná vdova?

P1: Nostalgie mrcha je.
Přivede tě zpět.
Skvělá vlastnost vzpomínání.
Většinou to za nic stojí.
Ptám se ještě jednou.
Jako řádný otrava.
Potkám štěstí znova ?
Zatáhla se za mnou clona ?

P2: Chuděro, chuděrovatej !
Jen mi tady nezoufej.
Co se stalo, stalo se.
Tak nedělej, usměj se !
Vyklop to na mě jak do pračky.
Vyperu ti všechny sra-.

P1: Nechte si to babčo !
 Co vy víte o lásce !?
Sama mi tu huhňáte.
Ani manžela nemáte..

P2: (haha) Vždy to byl spratek, hrůza nás všech matek.

P1: Tak hele-.

P2: Hele, hele nech babku taky mluvit !
Zaručuji, nebudu tě nudit.
Třeba tě zaskočí, 
nemám v lásce jen své bačkory.

P2: Byly doby, byly časy,
kdy mým zítřkům vlály vlasy.
Zažila jsem mnoho věcí, 
tvůj život na nich přeci stojí..

P1: Skvělý, otec ti to zkazil ?
Život ti vzal a Ferda taky ?

P2: Mlč holomku ! 
Proto jsem si našla bokovku.
Poslouchat pořád jednu písničku ?
Deska se ošoupe, 
Nikdy už nezahraje.
Ať děláš co chceš, 
ve finále všechno zanikne !

P1: tss...

P2: Ale kolik se toho mezi tím stihne..
Můžeš poslouchat pořád ve stejném křesle.
Nebo si procházku dát, 
uším malbou krajiny budoucnost přát.

P2: Cos zažil, opatruj.
Jak trofeje vystavuj. 
Nikdy však nebuď minulosti vězeň.
Všechny ty hlouposti metlou vyžeň.
Vydej se s hlavou vstyčenou v před.
Dokud zdraví dovolí, raději hned !

P1: Díky.. babičko.