Volba

Jsem človíček systému, ve kterém vyplavu.
Na povrch široký, ve svých činech hledám nápravu.
Každý jsme malý, každý máme respekt. 
Hledáme někoho, kdo nakopne ten úspěch.
Bublina trapnosti, stresu.
Do světa udělám díru !
Chceš s něčím začít ?
Začni od píky !
Nebudeš v továrně zatloukat hřebíky.
Tolik utrápených tvářích, úspěchu dostalo se málo.
Však lidé jsou i na výsluní, přeci jim to nahoře nedalo.
Stejné šance, stejné chyby, jen ta otevřená slova.
Slova naděje, slova smyslu, najdeš odvahy znova.
Znova, znova jde v před, proč se zastavovat ?
Neúspěch ? Života postoupnost.
Na správnou cestu přijdeš.
A když s ní nesejdeš, úspěchu v utrápených duších najdeš.
Staneš se tím čím opovrhuješ.
Hvězdy na výsluní, kterým svoje myšlení věnuješ.
Úspěch vytvoříš, ostatní budou stejně tápat.
Já ten život přestávám chápat.

Zlom

Jakou tu dobu žijeme, jakou jí máme.
Vždyť tu známé, tu jsme tu jednou měli.
Extrém se valí všemi směry.
 Doleva, doprava, aby jsme to nezažili znova.
Tehdy možnost svobody, nového směru.
Přineslo jen zklámání, ponížení lidského rodu.
Všichni odešli, málokdo zůstal.
Svůj odkaz nám tu však nechal.
Co zapomene, jsme nuceni prožít znova.
Nechce se mi na to dívat.
Se vším co máme.
Tolik šancí každému dáme.
Jenže my to zakopáme.
Zlu své tělo přenecháme.
Já se ptám, proč to tak musí být ?
To to nikdo nezastaví ?
Točí se politická kosa, na každém si ráda smlsne.
Dej si pozor, ať neskolí i tebe.

Nemysli

Jsme tu jen na krátko.
Bez konce a počátku.
Obří jednotka mysli.
Uzavřená v nedokonalém stroji.
Kterému tikají hodiny.
Někomu rychleji, někomu pomalu.
Výsledek dopadne nastejno.
Až palivo jednou dojde.
Nadobro se to tělo vypne.

Nekoukejte na mě zle, podle mě nic nebude.
Představte si nebe, plné lidí předešlých.
Hromada duší, kouká se na tebe, soudí tě z doby tajemné.
Plné otázek, vizí a podobných úvah.
Divím se, že jsem se ještě nepomát.

Na dně sklenky hledám odpověď.
Proč tolik lidí věří v Boha ?
Přeci jen není vždy dobrá doba.
A ještě k tomu si hlavu lámat.
Jak svůj čas tak zbytečně flákám.
Lepší věřit, nežli vědět, alespoň se nezblázníš.
Jak to tvoje tělo hnije a ty všechny ostatní.

Počítáš dny, počítáš každý okamžik.
Čekáš, až ti hlavu zválcuje nárazník.
Co to je za život, žít jenom pro smrt.
Vzdej se útrap, panáka zbytečnosti exni, na všechno se vyprdni.
Nebo pij dál, já nejsem tvoje poradna.
Jsem Jen náhodný člověk na netu.
Který má též blbou náladu.

Plánek

Plánuješ si život, do mapy kreslíš si milost.
Tak sladce to vypadá, moc často to však nedopadá.
Realita přijde, mapu roztrne.
S tvé mysli tě vytrhne, už nic ti nevyjde.

Hledáme jistotu, hledáme sebe.
Ptáme se, co dalo nám nebe ?
Přemýšlíš, odmítáš, pravdu nepřijímáš.
Pravdu svojí každý máme, i tak jí odmítáme.
Už ani nevíme co děláme, však něčemu věřít musíme.

Často to špatně dopadne, špatné cestě se oddáme.
Pak na lůžku přemýtáme, na mládí se vymlouváme.
Však moc dobře víme, že jen utíkáme vině.

Vodka

Ze země krása vypěla.
Jen aby poutníka objala.
Dvousečná kosa jest, k teplu přímněje tě hned.
Své tužby plní sladce, záchod přeteče nám lechce.

Jednoduchá, přičemž složitá.
Nejednou jazyk zamotá.
Při zábavě kuráž dá, jindy srdce pobodá.
Vždy pak ale vyplívá, že rána jsou pak nelíbivá.

Dopředu !

Byly dny kdy jsem váhal.
Byly dny kdy jsem štěstí mával.
Byly dny kdy jsem to nedal.
Byly dny kdy jsem žezlo předal.

Nikdy však myšlenka má neskončila.
Nikdy a nikde na chvilku nezhasla.
Stání ve frontě pro osud nikdy nepřijmul.
Neomaleně frontu předběhnul.

Chlapečku to nedělej, strastiplně žádám tě.
Za tvou duši se modlíme.
Cením si tvého strachu matko.
Však mou vůli vám nenechám.
Svým ideálům sílu přenechám !

Nebojte se o mě, v nejhorším skončím v hrobě.
Šlapat, plivat budou po mně.
Možná mi pusu na hrob dají.
Oni mě však nezajímají, v co věřím přetrvává.
A jistotu v nich vždycky najdu.
Pravdy nikdy nepozbydu..

Bitva

Kapitán Bóža, jo tak se jmenoval !
Všem mořím úspěšně vzdoroval.
Nikdy nevzdal se, zítřka se nebál.
Bez rvačky, by ani pěťák nedal !

Jaký Bóža ? To je ještě nic !
 Voděk, ten sílu měl !
O zlomených čelistích, kde kdo pěl.
A těch panen co měl, tolik jsi nikdy neviděl.

Amatéři, amatéři, hlupáci neznalí.
Kdo to řekl ? Tos přehnal, do tlamy chceš dostat ?
Ale pánové, čistá pravda je, že se všichni pletete.
Na zadky se posaďte a něco poznáte !

Ďábel, postrach všech koutů špeluněk.
Jak už ho jednou poznáte, tak svá játra katu prodáte.
Rána jsou o to krutější, takovou sílu přenáší !
Starče ty jeho jméno znáš ? No samozřejmě !

Absťa jeho jméno je, po vyvolených koluje.
I když bolest a opicí přináší, co většina lidí nesnáší.
Přeci se drží a jen tak nezmizí, to na paměti měj !
Na lehko ten panák neber.

Cesta

Ztracen v poušti vzpomínek, útrop a myšlenek.
Jak jsem se dostal sem ?
Jednou jinde a teď zde, nemám tušení kde to jsem.
Cesta zbývá jediná, po ní se vydávám.

Zápis první

Nejdříve temno, teď jenom prázdno a blesky.
Nemůžu se dočkat rány přes prsty.
Čas objevů, poznání, i když nevím co přináší.
Nic není dobré, nic není špatné, vše jen v šedi houstne.

Cesta jde dál a já barvy začínám znát.
Mění se rychle, často zmateně.
Někdy kruté, někdy štědré, co si z toho mám odnést ?
Dosti myšlenek točí se mi hlava, počkám do zítřka.

Ráno čiré a šťastné, co je mi to však platné.
Zastavovat, udivovat nemohu, kochání přemohu.
Občasné srážky v nebe se zdají, kdy krása skončí se ptají.
Zde nic není jasné, vše vypadá krásně, nikdo na nic nepřišel...

Zápis druhý

Krása přešla do pozadí, tlak se valí a chaos sílí.
Všchno staré se láme a tvoří se nové, přemýšlím, co semnou bude.
Není to tak špatné, cesta složitá, však hladká se vinne.
Asi to krásně dopadne ! 
''(ach, ty hloupý starče pravěký, ty se snad nikdy nezměníš)''

Cítím, že jsem to už jednou cítil a přeci jenom jsem se mýlil.
Už žádné záběry bez důkazů, mojí zkázu mi přivedou !
Samé temno, srážky, bouře, co jsem udělal špatně ?
Bolest přichází, mlátí mě všude, cítím, že ze mě nic nezbude.

Není mi dobře, posečkám a dobroty se třeba dočkám...

Zápis třetí

Cesta dlouhá, pořád v mých očích stejná.
Všechno se pojí a zaniká, jak si čistou hlavu nechat mám ?
Všechno zdánlivě zbytečné, tolik nářku a pláče.
Přeci jenom to za něco stálo, i když se toho zdá málo.

Podnebí se klidní, řeky ustávají a hlavu mám čistější.
Problémy pořád nablízku jsou, ale mě nedostanou.
Vím co dělat, i když né jistě.
Chyby se drží jak klíště, poučení povyšují výše.

Asi se mi to zdá, dobrota mě zná a svou pozornost mi dá.
Více strastí odplouvá, smetiště problémů zametá.
Otázka stojí předemnou, zůstane i nadále nade mnou ?
Cestu mi ulechčí, zkříží či jinak ? Nevím, jak se na to dívat.

Zápis čtvrtý

Obavy se vznesly, vlny dobra odnesly, pouze je přenesly.
Deště dobra přišla, vlastně nikdy neodešla.
Cesta lehčí a lehčí, nemám problémy tehdejší
Co dříve problém, dnes jistota, úžasná to přeměna.

Nebylo to vždy klidné, nikdy nic neznělo čistě.
Tomu nevadilo, strach a v opatrnost připomělo.
Cestu na uzdách drželo, asi se něco událo.
Kameny v jemný písek změnilo a mně něco utkvělo.

Vše křadne, chladne, řeky zahýbá.
Cesta se krátí, v kostech to cítím, ten pocit prázdný nastává.
Nic nekončí, jenom já, vždy tu budu já, po cestě půjdu dál.
''(Proč ? Proč to děláš ? Vždyť z toho nic nemáš !)''
Otázky se nedočkáš, proč nad ní přemítaš ?

Zápis pátý

Došel jsem ke knoci, ke zlomu, prázdnoty klamu.
Jak se země pod kroky drolí, světlo známé slyším.
Pro jednoho konec, pro jiného začátek.

Nejdříve nejasno, dobrota a zlo.
Ze začátku nevěděl moc, teď ví příliš.
K něčemu to platné bylo, teď už ale není.
Pro mě jen zastávka, na předměstí osoby konce.
Už se neuvídíme, v temnu měj se.

Pohled

Letím nad vámi neslyšně, ani hlásky nevyjde.
Říkám si, že dívat se přestanu, vždy se k tomu však dostanu.
Nejvíc se dívím, když ty vaše problémy vidím.
Logika věci jasná je, v složité se promění a zlá pěna vypění.

Jaký by to byl ten svět, kdyby to šlo hned.
Války by nebyly, zloba též.
Každý by hned věděl, jak se sousedem držet meč.
Však každý to vidí jinak, občas se hold nemůžu dívat.

Všichni jsme jiní, tím se nikdo neliší.                      
Všichni jsme živí, mysl se kříží.
Názory stejné či jiné, naleznou bod klidu jistě.
Doufejme dřív, než mezi sebou postaví mříž.

Nenech te se zmílit, body vždy nejsou k cíly.
Na první pohled věc jasná, připočtem jednotku další a další.
No a teď v tom smysl najdi !
Nemá to ani začátek ani konec, už je to jen masa.
A ty se jen zmateně díváš, časem s davem i ty splýváš...

*Láska

Každého koho potkávám, toho se ihned vyptávám.
To něco, co má cíti muž a žena.
Ztrácím se, vůbec nevím co to je, řekni to prosím hned.
Když se na ten svět podívám, něco v něm postrádám.

Říká se tomu láska, že ? K čemu to vlastně je ?
Bez ní prý žíti se nedá, pročpak tedy pořád vnímám ?
Něco chybí na mapě, tápám životem nevratně.
K čemu je dobrá ? Je tak složitá.
Vice zloby nadělá, než radosti přivolá.

Když se na to kouknu odporně, příjde vám to otřesné.
Jsem tu jako každé zvíře, jen abych si pořídil dítě.
To přeci smysl dá, díky tomu se přežívá.
Jenže člověk něco dodat má, láska, cit tím se to nazývá !

Myslím že to nepůjde, cítít něco k jedné ženě.
Mám přijít, oplodnit a znovu opakovat.
Genetickou infromaci pouze předat.
A co s toho vyroste, to už mi jedno je, ať se třeba raduje.
Až z zmého pytle vyleze, doufám že to přežije.

Nejsem nihil ani debil, prostě to nechápu.
Nejsme k tomu stvořeni, aby jsme dosáli zázraku.
Pak se často někdo zvencne, se zbraní a zlostí v krev dojde.
To jsou totiž naše pudy, nechce se držet v kleci.
Pak nás za to zapudí, že jsme tak, jak máme být.
Jsme jen lidi ubozí.

Životopis 

Jméno : Václav Polák

Datum narození : 8.4.1999

Bydliště : Většinou se nacházím v Praze.

Studium : ZŠ Dukelská 1818, SPŠ Na Třebešíně 2299 (současná).

Něco málo o mé osůbce :

 Když zrovna zapáleně nestuduji ( určitě),

 tak je několik zájmů co provozuji, když nebudu počítat psaní, tak provozuji šerm třetím rokem, hraju hry, dělal jsem čtyři roky Thai box,

občas posilovna, začátečník na klavíru (spíše poleno), cestování po kultuře, politika.

*Rok

Vedro, cítím tu pořád to prokleté vedro.
Bolestí naplním celé vědro.
Řinčení vlaku na kolejích mi lebku lámou.
Překrásný to zvuk, depky pozbylo málo.
Depky od té děvky, jmenuje se život.
Nabízí se, možná se zamiluješ.
Nakonec však tvrdě zaplatíš.
Aby to nebylo málo, prolezlá je hnusem.
Vyvalí se, až svým údem, budeš v její puse.
Pořád se však vracíš, nemáš ani na výběr.
Vždy se pořežeš, vrátíš se.
A v době kdy přestaneš, vlastně ani žít nebudeš.
Pasák naláká tě zpátky, slibuje ti plno lásky.
Nakonec tě však zmlátí, důstojnost se nevrátí.
Ty pak hledáš cestu ven, zkus to u té koleje !

Předěl

Prosím z hlouby duše, nemrač se.
Udržet pýchu, posnaž se.
Nejde to popsat výstižně.
Přejdi přes koleje, neslyšně.

Až tam budeš, vyvleč se.
Z okovů zloby zbytečné.
Slunce vyjde, nový smysl najdeš.
Na parket si se svou duší zajdeš.

Když se těm strachům vyhneš.
Poznáš svůj nevděčný účel.
Může působit zmateně.
Však pro tvojí lásku, nezbytné.

Když si ten svůj úděl našla.
Z minulosti jiskra přišla.
i když je nám nejhůře a zklámání dosti.
Tak věř, že se najde někdo s čestností.
A tvé tělo jak obálku slepí.

Hra

Načítám, načítám, nový život přivítám.
Zdravím tě človíčku ! Manuálem života tě provedu.
Ať už věříš jak si přišel, nic na pravdě nepřidáš.
Jsi tu teď a co uděláš ? Co se s vým časem vykonáš ?

Začnem od píky dítě mé, nastav uši, poslouchej jasně.
Pak se ti u lidí bude žít krásně.
Počkej si pár let, své myšlenky nech pro sebe.
To je styl těch vás lidí, jen tak nepřijmete změny.
A když už se novou cestou dáte, často si to poděláte..

Nepředbíhej se zkušenostmi, nebo taky ne, vlastně je to na tobě !
Já ti dám jen instrukce, to jak je vykonáš či né, to je jenom na tobě.
Jen pamatuj, život jediný máš, tak s ním tak nalož.
Kdyby jich bylo více, tak mi to prosím dolož.

Na délku toho nejdražšího ptáš se ? No jo, člověk ve své kráse !
Špíš než délku řeš náplň, i kdyby si tu byl věčnost, nic nemusíš zanamenat.
Možná se pod sluncem jen chvíli ohřeješ, často i tím radost přineseš.
Proč vlastně žijem ? Každý se mě na to ptá..
Ten, kdo v srdci a hlavě hledá, jistoty se určitě dočká.

Víš človíčku, nikdo mě nebere vážně.
Ptají se, co to sakra dělám, proč to s těmi lidmi nevzdám.
Je to v mé podstatě zakořeněné, nachat věci jít a sledovat.
Jak mrvanci se k úkolu dokopat.

Myšlenka pravláštní přijímám, nikdy však si nevyčítám.
Hodím vám tam kapku rosy, vy z ní vytvoříte mosty.
Mrknutím oka se však dozvím, že je pálíte ze zlosti.
Asi není dobré nechat vás válčit, jste jak moje děti.
Já vám však věřím, možná někdy slepě, něco vždy z toho vzejde.

I kdyby by si odpálil zem, stejně tě k životu přivedu.
Jsem jenom prach, oblak na nebi sledující v napětí.
Kam se ty děti dostanou, kdy si zkázu konečnou přivedou.
Abych to mohl sledovat znova.
Nekonečný život je pánečku nuda.

Cesta ven

Asi jsem tady králem já, své city pořád zakrývám.
Svému štěstí nedosáhnu, v blátě nohy pořád tápu.
Jsem to hold já, ten co se nesmíří. 
A nejspíš na zrcadlo, pušku namíří. 

Pro nikoho nic není snadné. 
Jenom mě to asi není jasné.
 Rozbít, zničit, ta možnost tu vždycky je. 
Kolik však dodá asi naděje ? 

Když se to nedá, tak se to podá. 
Nabídne mok pochybná žena. 
Chvíli zachutná, pak pohorší, asi už nic nepřilepší. 
Já však piju stále dál, bude ze mě notorák.

Úvod blogu                

Krásný dobrý den,
rád bych vám představil svůj skromný blog.

Důvod vzniku blogu ?

Z prvu bych chtěl upozornit, že zde nemůžete očekávat kvalitní tvorbu, 
jelikož autor též není kvalitní.
Je to spíš možnost pro mě, jak si uložit své plky.

Náplň básní ?

Musím vás varovat, že některé básně mohou obsahovat vulgární výrazy, ty budou označeny hvězdičkou * před názvem, jinak se zde bude objevovat jakékoliv téma, co mě zrovna v mé pomatené šišce napadne.

Co zde můžete očekávat ?

Zatím mám v plánu dvě formy básní. Jedna bude klasická báseň, minimálně o pěti a více slok. Druhou jsem nazval "Pětiminutovka", ta bude krátká, skoro bych řekl každodení básnička, která bude obsahovat maximálně čyři sloky (dobře občas to trvá i osum minut)
a bude se tu objevovat mnohem častěji, než ty dlouhé.