Hra

Načítám, načítám, nový život přivítám.
Zdravím tě človíčku ! Manuálem života tě provedu.
Ať už věříš jak si přišel, nic na pravdě nepřidáš.
Jsi tu teď a co uděláš ? Co se s vým časem vykonáš ?

Začnem od píky dítě mé, nastav uši, poslouchej jasně.
Pak se ti u lidí bude žít krásně.
Počkej si pár let, své myšlenky nech pro sebe.
To je styl těch vás lidí, jen tak nepřijmete změny.
A když už se novou cestou dáte, často si to poděláte..

Nepředbíhej se zkušenostmi, nebo taky ne, vlastně je to na tobě !
Já ti dám jen instrukce, to jak je vykonáš či né, to je jenom na tobě.
Jen pamatuj, život jediný máš, tak s ním tak nalož.
Kdyby jich bylo více, tak mi to prosím dolož.

Na délku toho nejdražšího ptáš se ? No jo, člověk ve své kráse !
Špíš než délku řeš náplň, i kdyby si tu byl věčnost, nic nemusíš zanamenat.
Možná se pod sluncem jen chvíli ohřeješ, často i tím radost přineseš.
Proč vlastně žijem ? Každý se mě na to ptá..
Ten, kdo v srdci a hlavě hledá, jistoty se určitě dočká.

Víš človíčku, nikdo mě nebere vážně.
Ptají se, co to sakra dělám, proč to s těmi lidmi nevzdám.
Je to v mé podstatě zakořeněné, nachat věci jít a sledovat.
Jak mrvanci se k úkolu dokopat.

Myšlenka pravláštní přijímám, nikdy však si nevyčítám.
Hodím vám tam kapku rosy, vy z ní vytvoříte mosty.
Mrknutím oka se však dozvím, že je pálíte ze zlosti.
Asi není dobré nechat vás válčit, jste jak moje děti.
Já vám však věřím, možná někdy slepě, něco vždy z toho vzejde.

I kdyby by si odpálil zem, stejně tě k životu přivedu.
Jsem jenom prach, oblak na nebi sledující v napětí.
Kam se ty děti dostanou, kdy si zkázu konečnou přivedou.
Abych to mohl sledovat znova.
Nekonečný život je pánečku nuda.