Zlom

Jakou tu dobu žijeme, jakou jí máme.
Vždyť tu známé, tu jsme tu jednou měli.
Extrém se valí všemi směry.
 Doleva, doprava, aby jsme to nezažili znova.
Tehdy možnost svobody, nového směru.
Přineslo jen zklámání, ponížení lidského rodu.
Všichni odešli, málokdo zůstal.
Svůj odkaz nám tu však nechal.
Co zapomene, jsme nuceni prožít znova.
Nechce se mi na to dívat.
Se vším co máme.
Tolik šancí každému dáme.
Jenže my to zakopáme.
Zlu své tělo přenecháme.
Já se ptám, proč to tak musí být ?
To to nikdo nezastaví ?
Točí se politická kosa, na každém si ráda smlsne.
Dej si pozor, ať neskolí i tebe.