*Láska

Každého koho potkávám, toho se ihned vyptávám.
To něco, co má cíti muž a žena.
Ztrácím se, vůbec nevím co to je, řekni to prosím hned.
Když se na ten svět podívám, něco v něm postrádám.

Říká se tomu láska, že ? K čemu to vlastně je ?
Bez ní prý žíti se nedá, pročpak tedy pořád vnímám ?
Něco chybí na mapě, tápám životem nevratně.
K čemu je dobrá ? Je tak složitá.
Vice zloby nadělá, než radosti přivolá.

Když se na to kouknu odporně, příjde vám to otřesné.
Jsem tu jako každé zvíře, jen abych si pořídil dítě.
To přeci smysl dá, díky tomu se přežívá.
Jenže člověk něco dodat má, láska, cit tím se to nazývá !

Myslím že to nepůjde, cítít něco k jedné ženě.
Mám přijít, oplodnit a znovu opakovat.
Genetickou infromaci pouze předat.
A co s toho vyroste, to už mi jedno je, ať se třeba raduje.
Až z zmého pytle vyleze, doufám že to přežije.

Nejsem nihil ani debil, prostě to nechápu.
Nejsme k tomu stvořeni, aby jsme dosáli zázraku.
Pak se často někdo zvencne, se zbraní a zlostí v krev dojde.
To jsou totiž naše pudy, nechce se držet v kleci.
Pak nás za to zapudí, že jsme tak, jak máme být.
Jsme jen lidi ubozí.