Cesta ven

Asi jsem tady králem já, své city pořád zakrývám.
Svému štěstí nedosáhnu, v blátě nohy pořád tápu.
Jsem to hold já, ten co se nesmíří. 
A nejspíš na zrcadlo, pušku namíří. 

Pro nikoho nic není snadné. 
Jenom mě to asi není jasné.
 Rozbít, zničit, ta možnost tu vždycky je. 
Kolik však dodá asi naděje ? 

Když se to nedá, tak se to podá. 
Nabídne mok pochybná žena. 
Chvíli zachutná, pak pohorší, asi už nic nepřilepší. 
Já však piju stále dál, bude ze mě notorák.